Na rozdíl od loňska jsme letos nic neponechali náhodě – tým jsme měli sestavený již dlouho předem a Surgimu jsme zakázali podlehnout trávicím starostem. Do boje jsme tedy vyrazili ve složení 3xHonza (já, Surgi a Kápoš), Dejv a Tom. A aby toho nebylo málo, všichni jsme na sraz dorazili včas a navíc plně vybaveni.

V předchozích Bednách vždy na začátku vládl chaos, protože týmy musely chtě nechtě přímo spolupracovat a nejuřvanější vyhrával. Letošní spolupráce byla více implicitní, nepřímá. Úloha klasická – co si myslíš, že si bude myslet nejvíce týmů. Organizace byla až mírné zdržení dobrá, Břeťa umně moderoval. Jako zahájení se mi to velmi líbilo. Překvapilo mě, že poměrně značné množství týmů přišlo na stejná slova jako my. Nějak se to ale natahovalo – než jsme si mohli zavolat „Bingo!“, měli jsme proškrtatnou skoro celou tabulku.

Pokud by nějaký psycholog chtěl z tohoto testu vyvozovat závěry, nedopadlo by to pro nás zrovna nejlichotivěji. Tam, kde se měly zaškrtat možnosti B,E,D,N,A, my kombinatoricky zkoumali, které odpovědi by k sobě mohly sedět a které nikoliv. Systematickým hledáním mi jedna rozumná vyšla, a tak jsem se vydal na ono místo. Teprve cestou mi správné řešení došlo – tak už to bývá: Nejčastěji člověku věci docházejí, když myslí zrovna na něco jiného.

V Jelením příkopě nám kdosi z orgů vrazil do ruky s potměšilým úsměvem na rtech malou bílou plastovou krabičku. Hrej si, tu máš kohouta. Co s ní? První věcí, které jsme si všimli, bylo, že po mocném zaštěrchání (toto slovo jsem si vypůjčil z oficiální hanýtrky, do této doby do mého slovníku nepatřilo) zahrála šest tónů durové stupnice. Výborně! Přemýšleli jsme, co všechno by se dalo vyvodit z této minimální informace? Asi těžko něco. Následuje poměrně dlouhá etapa zkoušení náhodných pohybů, na jejichž základě by Bednička vydala nějaké heslo nebo napověděla další postup. Mně osobně se podařilo objevit pohyb, po kterém Bednička přeci jen udělala něco nového, ovšem nikoliv nečekaného – upadla mi na zem a přestala reagovat.

Poté, co jsme u organizátorů vyměnili Bedničku za jinou (kupodivu moc nešťourali v důvodech, proč nám přestala fungovat), Hanýsek objevil, že při pouštění Bedničky z deseti centimetrů na ruku Bednička zahraje jeden tón (na každé straně jiný). Pak už snad netrvalo ani tak dlouho, než někdo vyladil postupně všechny tóny stupnice podle výšky. Poté se ozvala fanfára („Tak kopni do tý bedny“) a geniální přístroj nám začal diktovat morseovkou zprávu. Bomba.

Už jsme chtěli Bedničku vrátit orgům, když jsme se dostali obsáhlý manuál k jejímu používání a najednou nám bylo jasné, že se jí do konce hry nezbavíme a že nám poskytne ještě nejedno povyražení.

Zkoušeli jsme různé principy, hledání různých souvislostí mezi dvojicemi pojmů na jednotlivých „kartičkách“. Bohužel nás v tom trochu zmátly drobné chyby v zadání, kde tři z mnoha dvojic neodkazovaly na přehýbání, naopak jsme v této jejich zvláštnosti hledali nějaký hlubší smysl. Ovšem brzy bylo řešení na světě.

Tato šifra nám, pokud vím, ani moc dlouho netrvala. Zatímco jsem si hrál s Bedničkou a zkoušel na ní doplňkovou úlohu, někdo šifru rozlousknul a šlo se dál.

Fraktální struktura šifry nám byla brzy jasná, a tak nám jediný vážnější problém činilo opravdu správně opsat rozvoj jednotlivých obrazců. Veselejší příhoda se váže k místu, kde jsme ji našli. Socha Panny Marie, kde se šifra nacházela, byla v tu dobu okupována jakousi pobožností, davy týmů přítomné ne zcela potěšily.

Tady jsme strávili poměrně dost času.

Nejprve bylo nutné dokončit všechny úlohy pro Bedničku. To byla celke příjemná fáze. Rádi jsme si zahráli Šibenici, hledali cestu z Bludiště a přečetli bitmapový text.

Jenomže to byla pouze polovina práce. Získaná hesla kasa, sako a kopec, postupně spojené první a poslední slabikou, vedla k chybějícímu spojovacímu článku, slovu pecka. Po jejím předložení ovšem Bednička vydala pro nás neřešitelný úkol.

Pomocí třech různých výšek tónů zadala zprávu o několika slovech. Bylo zřejmé, že jednotlivé sekvence tónů odpovídají písmenům, vše jsme zapsali na papír a Bedničku nechali v klidu odpočívat (zase tak v klidu to zase nebylo, upustil jsem ji opět na zem a začalo v ní chrastit).

Snažili jsme se napasovat četnosti znaků, v jednu chvíli jsme dokonce zkoušeli místo jednotlivých tónů dosadit různá čísla určená k sečtení (ale proč potom ta podivná izomerie?), i variantu 10, 5, 1. Bohužel nám ale nedošlo, že s těmi čísly musíme zacházet jako s římskými číslicemi. Nakonec jsme se protrápili až k prozrazení dalšího stanoviště.

Konečně začala být tma a zima. Co se dá dělat s pochybným obrazcem, toť záhada. Postupně jsme přišli na několik falešných vodítek. Symetrizace obrazce nikam nevedla (a ruku na srdce – co jsme od ní vlastně čekali), stejně tak náznak obrovského kruhu a zástup kruhů menších. Další zákys v řadě.

Když už nás to přestalo bavit (a mně opět vypadla Bednička – naštěstí jsme ji rozebrali a jenom upevnili vypadlou baterku), vydali jsme se s Hanýskem a Dejvem pro záchrannou šifru. Nestihli jsme k ní ale dojít, za chvíli nás Tom se Surgim volali zpátky a šlo se. Ještě že tak, podle všeho záchranná šifra obsahovala chyby v zadání.

Třetí šifra mimo kolečko, třetí zásek. Nalezli jsme „domény“, obklopené čtyřmi výskyty daného písmene, pokoušeli se z nich vyvodit, co máme doplnit na volná políčka uprostřed, ale všechny teorie (přistoupili jsme k nim poměrně systematicky) selhávaly. S Tomem jsme si udělali radost aspoň tím, že jsme si na kostce zahráli blikající logik.

Po dvou hodinách neúspěšného luštění se balíme a jdeme pro šifru proti trudomyslnosti, doufajíce, že nás pohyb nabudí.

Princip šifry zřejmý, postup jednoduchý, není na co čekat. Konečně také uplatníme karetní indicie zmíněné v Bednářských listech. Snažili jsme se je už v průběhu hry napasovat na mnohá místa, pochopitelně bez úspěchu.

Zatímco o mně se pokouší spaní (a Hanýsek vytuhl úplně), pokoušíme se přijít na nějakou cestu z podivně se měnících sérií teček. Že jde ve skutečnosti o pohyby v jakémsi bludišti, to nám nedochází. Nad východním obzorem vychází slunce a šifra slibuje další zákys. Po neplodné hodině luštění a nepříliš dlouhé diskusi se rozhodujeme vyžádat si nápovědu. Sice je na celou Bednu jenom jedna, jenomže odtud se prostě jinak nevyhrabeme. Potřebujeme nakopnout.

Nejkrásnější šifra, kterou jsme zatím potkali. Aneb všude je zadek o dvou půlkách. Ani se tu příliš nezdržujeme a kvačíme dál.

Po důsledném nakreslení čtverců se ukazuje, že se plné čtverečky sdružují do podivných skupin po šesti. Že by Braille? Je to Braille. Tak fajn. Jdeme dál. Jen škoda, že jsme si nevšimli povedeného hintu se slepými ulicemi. Mimochodem je zajímavé, že v různých verzích doporučených map (pravda, detailně jsme rok vydání nestudovali) chybí až pět z použitých ulic.

Začneme tím, že se nám v některých slovech podezřele opakují slabiky. Snažíme se je nějak dělit do skupin, ale není zcela zřejmé, co by se s tím dalo dělat. Mezitím se sluníme, rozmrzáme. Já osobně ležím na kamenném zábradlíčku před kapličkou a je mi nádherně. Není divu, že upadám do dřímoty. Dejv naštěstí správný princip odhalí. Že je třeba aktivovat mód Klavír, je zřejmé (byť mnohým týmům to tak nepřišlo). Hurá.

Tady už jsme v koncích. Rozstříháme kartičku, složíme hbitě zadní stranu, na které se ukáže návodný text. Porozumíme mu pouze tak, že je třeba nějak spojit jednu stranu s druhou. Mezitím se snažíme z písmen na přední straně vyhaluzit nějaký smysluplný text, bez úspěchu. Všímáme si, že písmenka jsou v rámci buňky umístěny v různých pozicích, ale ani to nám nepomáhá (všechny varianty je podle toho srovnat nebo substituovat končí nezdarem). Nárok na nápovědu už nemáme, a tak trpělivě čekáme, než hra skončí. Odcházíme asi o čtvrt hodiny dříve, protože bychom to na další už stejně nestihli a takhle nám aspoň dobře pojede autobus.

Je těžké napsat hodnocení za celý tým, tak snad se mi podaří vystihnout to nejdůležitější:

• Bednička byla naprosto geniální. Inteligentní black-box (v podobě white boxu) v průběhu hry postupně odkrýval svoje schopnosti. Bílá krabička a pohyby, nic víc – to je úžasně čisté řešení. O to lepší, že bez bugů. Smekáme.

• Jako tradičně byly nápadité a dobře zpracované i šifry. Až na drobné chybky v 3$ a matoucích kružnic v 5 byly čisté a nezavádějící. V tomto, musím říci, se Bedna rok od roku zlepšuje.

• Náš postup byl právě tak rychlý, abychom se mohli potkávat s některými spřízněnými týmy (Dršťkový havran masového kašpárka, Biohazard, Cojávim, Non5topaři, poTrati), tudíž bylo komu se vysmívat, komu závidět.

• Složení týmu se ukázalo být velmi pohodové. Možná tomu chyběl ambiciózní motivátor. Ovšem tito lidé bývají většinou po ránu dost nenáviděni, takže to je sporné. Anebo tomu chybělo děvče (tzv. nepřímý motivátor). Kdo ví.